Proč se učíme nejdřív účtovat "ručně" - příběh jednoho studenta

Čísla účtů se mění, ale princip účtování zůstává.

Název kurzu "Účetnictví s využitím počítače" původně vznikl s představou indivduální výuky přes počítač, tak jak dnes realizujeme rekvalifikační kurz Účetnictví.
Tento termín se všeobecně zalíbil a začal být používán pro výuku účetnictví s pomocí účetního software.
Nicméně některé kurzy nazývané "Účetnictví s využitím výpočetní techniky" nyní obsahují pouze to, že se studenti naučí tzv. předkontace: například 321/221 a ty vkládají do účetního programu, aniž by věděli souvislosti a návaznosti.
V okamžiku, kdy nastane nějaký účetní problém nebo se změní metodika, či nastane nová komplikovanější účetní situace, je absolvent takového kurzu téměř bezmocný - nezná logiku účetnictví.
I když jsou dnes již programy sofistikované a na první pohled bezchybné, může nastat situace, že je třeba základy účetnictví znát. Například již při zadávání počátečních stavů do programu, při definování typu analytického účtu, při kontrole správnosti zaúčtování specifických operací atd.
Proto v našem kurzu učíme a trváme na tom, aby studenti účtovali „ručně“ a až na konci kurzu mohou pracovat s účetním programem. Zadat základní informace do počítače a doplňovat souvztažnosti (např. 111/321) už pro člověka znalého účetnictví není až tak velký problém.

Od 80. let 20. století začal rozvoj použití osobních osobní počítačů. Zároveň se velice rychle rozvíjel i software pro tyto počítače. Ekonomické a účetní programy se v ČR začaly rozmáhat od 90. let 20. století.
V počátcích byly tyto programy ve velmi rozdílné kvalitě. Záviselo to hodně na tom, zda se tvorby ujal dobrý programátor ve spolupráci se zkušeným účetním. To pak výsledný produkt splňoval požadavky zákona o účetnictví a požadavky na vedení účetnictví s požadovanými výstupy (hlavní kniha, účetní deník, účetní výkazy,…) a také napomáhal uživateli programu vyhledávat případné chyby, vyhledávat záznamy podle data, částky, čísla dokladu,…) a zároveň byl program k uživateli „přítulný“ – tj. byl přehledný, snadno ovladatelný atd.
Problém nastal, když se do tvorby vrhl ambiciózní a dobrý programátor, který se rozhodl, že je účetnictví snadné a že ho nastuduje sám.
To pak vytvořil pěkný, barevný a „přítulný“ program, který ale dělal spoustu účetních chyb, neměl v sobě zabudované všechny potřebné kontrolní prvky, nedělal potřebné výstupy atd.

Byla jsem v těchto programátorských počátcích počítačový nadšenec a tak jsem účetní programy velmi uvítala a dost velké množství mi jich prošlo rukama. Spolu se studenty jsme pak jednotlivé programy hodnotili v jejich semestrálních a diplomových pracích. Velmi dobrý program v té době byl program MRP, který uměl vše, co bylo potřeba a dalo se na něj spolehnout, že nedělá chyby. Na druhé straně pak byl program, který má velmi dobré PR, byl vytvořen schopným programátorem, který ale neuměl a ani nemohl umět účetnictví do dostatečné hloubky.
Pak nastaly situace, že se základní program musel upravovat, opravovat a doplňovat, aby splnil požadavky účetních a tím program, který byl původně dosti elegantní, ztěžkl, zesložitěl a přestal být tzv. intuitivní a uživatel musel striktně postupovat podle složitého manuálu, který samozřejmě psali dotyční programátoři, takže pro „normálního“ člověka byl značně nesrozumitelný. A tím, že se do něj dělali programové „přílepky“ začal dělat i chyby. Například, když jste zadávali účetní operace z jiné části programu než bylo původně určené, pak se zaúčtování promítlo v jiném účetním období. Na takové situace, kdy nepostupujete standardně, musí mít program kontrolní prvek, který vám tento postup neumožní. V dnešní době již většina účetních programů splňuje požadavky účetnictví i účetních, takže je postup při výběru programu především v tom, ověřit si, zda daný program dělá, to co má a zvolit takový, který vám svou organizací, designem apod. vyhovuje. Většina firem nabízí tzv Demo verze, které lze stáhnout přímo z internetu a program si můžete vyzkoušet.
Demo verze jsou většinou plně funkční programy s určitým omezením, například počtem zpracovávaných údajů, časové omezení, případně výstupy nelze tisknout apod.
takže si je můžete vyzkoušet např. včetně možnosti vyhledávání dle zadaných parametrů. Zjistěte si také kromě ceny za program i periodicitu aktualizací programu a cenu aktualizací. Občas se stává, že cena programu je přijatelná, ale následné aktualizace jsou cenově náročné a vy jste vlastně nuceni, v případě, že nechcete přejít k jinému programu, tuto cenu aktualizací akceptovat.

A teď se dostávám k avizovanému příběhu :
Jednou mi jeden student – aktivní sportovec a reprezentant – na mou otázku, co bude dělat, až ukončí školu a sportovní kariéru odpověděl:
„Koupím si účetní program a bude ze mě účetní“ …
Ne , tak to opravdu nefunguje. A nebo funguje do okamžiku, kdy nastane nějaký účetní problém nebo se změní metodika, nastane nová komplikovanější situace a nebo z nějakého důvodu budete bez počítače.
Nestačí mít dobrý program, aniž byste uměli sami účtovat a znali vazby a návaznosti.
Proto v našem kurzu učíme a trváme na tom, aby studenti účtovali „ručně“ a až na konci kurzu mohou pracovat s účetním programem.
Zadat základní informace do počítače a doplňovat souvztažnosti (např. 321/111) už pro člověka znalého účetnictví není pak žádný velký problém.
Důležité je si uvědomit, že:
Čísla účtů se mění, ale princip zůstává.

a i zkušení účetní či auditoři při řešení složitějších případů grafickou T-formu (šibeničky) používají.





 

Sarah(c)2017